Lidé se chovají jinak, pokud si při hře počítají skóre. A proto je až neuvěřitelný rozdíl ve výkonnosti mezi týmem, který ukazatele chápe pouze v teoretické rovině, a tím, který je opravdu sleduje a v každém okamžiku ví, jestli právě vyhrává, nebo prohrává.
Některé činy mají zkrátka větší dopad než jiné, a právě na takové se musíte zaměřit, pokud chcete dosáhnout svého cíle. Říkáme jim opatření vedoucí k cíli.
To je neúprosná a nezlomná zákonitost, kterou všichni dobře známe. Časem na to však většina lídrů zapomene. Proč? Protože chytří a ambiciózní manažeři nechtějí dělat méně. Chtějí dělat více, obzvláště když to sami umí lépe.
Pamatujete si na svou poslední iniciativu (strategii plnění cíle, implementaci změny...), která začala dobře, ale pak vzala za své? Jak to dopadlo? Byl to hlasitý náraz nebo ohromující exploze?
Kniha 4 disciplíny realizace pojednává o tom, „co“ ve firmách rozhoduje o úspěšném naplnění strategií a cílů. Popisuje také, „jak“ postupovat, abychom vytyčených cílů dosáhli ne jednou, ale abychom jich dosahovali znovu a znovu.
Nejrychlejší způsob, jak pohřbít realizaci, je přestat se soustředit na to hlavní nebo zahltit tým či organizaci příliš mnoha cíli. Bohužel většina ambiciózních lídrů spadne do jedné ze dvou nejběžnějších pastí:
Na Světovém obchodním fóru v australském Sydney vystoupil také Chris McChesney, konzultant společnosti FranklinCovey a spoluautor knihy 4 disciplíny realizace. Zde je pět klíčových poznatků z fóra od předních lídrů ze sféry podnikání a obchodu.
Položte si otázku: „Dokážu ve svém životě rozlišit úkoly, které je třeba dělat pro udržení chodu (firmy, oddělení, domácnosti…), od těch, které jsou absolutní prioritou a musí vynikat nad ostatními?“
Většina lídrů si uvědomuje, jak těžké je realizovat strategii, která vyžaduje změnu chování jiných lidí. Ale jen málokterý manažer přemýšlí o tom, jak by v tom mohl být on sám lepší.
