Dva rozšířené mýty o nevědomých předsudcích a jejich dopady v pracovním prostředí
Všichni máme nějaké předsudky a dokážeme je vědomě měnit.
Předsudek je silné slovo. Máme s ním spojené pojmy jako předpojatost, rasismus, diskriminace nebo sexismus. Ale předsudky nejsou ve své podstatě dobré ani špatné. Zjednodušeně řečeno jsou odrazem našich preferencí.
Podívejme se nyní na dva rozšířené mýty o nevědomých předsudcích. Pomůže nám to lépe pochopit, jakou roli hrají v pracovním prostředí.
Mýtus č. 1: Předsudky jsou ze své podstaty špatné.
V jádru se všichni považujeme za dobré lidi, takže pokud se domníváme, že předsudky jsou špatné a dobří lidé je nemají, sami se bráníme hlubšímu prozkoumání obecného tématu. Uzavíráme se do sebe, jako bychom říkali: „S tím nechci nic mít, jsem slušný člověk a snažím se jednat se všemi férově.“ Stahujeme se do obrany.
Když si ale uvědomíme, že předsudky máme všichni, dokážeme se srovnat s oněmi dvěma protichůdnými premisami – že můžeme mít předsudky a pořád být dobrými lidmi. Nevylučuje se to a pomůže nám to posunout se dále.
V pracovním prostředí není naším cílem nutně měnit preference lidí, spíše je přimět k tomu, aby se zamýšleli nad dopadem svých preferencí a chovali se způsobem, který podněcuje inkluzivní pracovní prostředí, kde se každý cítí být součástí celku, ceněn a respektován.
Mýtus č. 2: Pokud předsudky patří k lidské přirozenosti a běžnému fungování mozku, stejně s tím nemůžu nic dělat.
Když si lidé uvědomí, že jsou předsudky přirozené a nepředstavují nutně zlo a špatné vlastnosti, mívají tendenci přijmout je jako hotovou věc. To může způsobovat problémy.
Studium nervového systému však odhalilo, že nevědomé předsudky můžeme zmírnit díky neuroplasticitě. Jakmile předsudek identifikujeme a chápeme jeho dopad, můžeme „přeprogramovat“ mozek, vytvořit nové spoje a naučit se myslet a jednat jinak.
Například pokud si o někom z týmu myslím, že je líný, budu se k němu podle toho chovat. Většina lidí zřejmě za takových podmínek nepodá nejlepší výkon a můj dojem se tím pádem potvrdí a zacyklení prohloubí. Můj předsudek se stává sebenaplňující sudbou.
Ale díky neuroplasticitě můžeme tento cyklus přerušit. Můžeme vytvořit nové neurální spoje, na jejichž základě budeme danou osobu podporovat a zapojovat, ta pak pravděpodobně bude mít lepší výsledky, než kdybychom s ní jednali jako s lenochem.
S trochou vědomého úsilí nemusí naše předsudky nás ani druhé nijak omezovat. Jsme schopni se rozvíjet a měnit.
Další články o nevědomých předsudcích:
Předsudky nemusí být pouze negativní
Konfrontujte předsudky na pracovišti
