Pokud je vám přes třicet, znamená to, že jste se narodili ještě „před internetem“ a důvěrně je znáte. Co? Pocity přetížení z laviny informací, které se na vás odevšad valí a usilují o vaši pozornost.

Tak třeba: co děláte ráno v posteli po probuzení? Otevřete oči, pomalu se rozkoukáváte, zjišťujete, jaké je venku počasí, přemýšlíte, co vás dneska všechno čeká a jak to co nejlépe zvládnout? Nebo sáhnete po svém chytrém telefonu, který hravě strčí do kapsy první počítače, a podíváte se, jestli vám někdo během spánku napsal e-mail, poslal zprávu nebo lajknul příspěvek na sociální síti? Možná se podíváte na sportovní výsledek oblíbeného týmu hrajícího turnaj někde na opačné straně zeměkoule a ještě mrknete na Instagram – co kdyby tam bylo něco zajímavého? Celková doba: deset minut, možná méně. Jedno procento vašeho dnešního času s otevřenýma očima. Dopady na váš den? Zásadnější, než si myslíte.

Naše doba je často nazývána jako informačně znalostní. Více než kdy jindy totiž kvalitu našeho života ovlivňuje to, kolik máme o světě kolem nás korektních informací a jak s nimi umíme pracovat.

Určitě si pamatujete něco z hodin biologie, kde jste se učili o vývoji lidského druhu. První hominidé se procházeli po savanách Afriky před dvěma miliony lety. Slezli ze stromů a začali se měnit. Možná nejdramatičtější změnou procházel postupně jejich mozek. Původně se podobal opičímu, ale protože budoucí člověk řešil stále náročnější úkoly, zvětšoval se a vylepšovaly se jeho schopnosti. S příchodem řeči jeho vývoj dostal další výrazný impuls. Po dlouhou dobu šel vývoj svým pozvolným tempem dál a dál…

Jenže to, co prožila lidská společnost za posledních sto let, nebyl pozvolný vývoj. Život se zejména od poslední třetiny 20. století tak zkomplikoval, že notně předběhl rychlost, jakou kráčí evoluce. Dostali jsme se do situace, ve které náš mozek není dost připravený na tolik informací – tolik komplikovaného rozhodování v práci i v osobním životě. Už dávno nejde „jen“ o to, jestli utéct před nebezpečím nebo ulovit kořist. Při množství rozhodnutí, které musí náš mozek denně řešit, nestihne vždy správně rozlišit, co ve finále za naši pozornost stojí a co ne. Výsledkem je více chyb − špatných rozhodnutí a nestabilní výsledky.

Zdá se, jako by se život neustále zrychloval. Dnešní svět šlape pořádně na pedál plynu a uhání směrem k neznámé budoucnosti podobně jako auto na dálnici. My lidé jako jediní tvorové na této planetě běžíme − jedeme jako o závod a snažíme se všechno stihnout. A přitom kategorie „všechno“ se stále nafukuje. Kolik času jste kromě tradičních lidských činností před deseti lety věnovali Facebooku? E-mailům? YouTube? Aplikacím ve vašem mobilu?

Mohl bych dál a dál popisovat aspekty současného způsobu života a důsledky, ke kterým nakonec vedou. Užitečnější ale bude podívat se alespoň schematicky na možné řešení, totiž položit si kardinální otázku: Jak zajistit, že se neutopíme v záplavě informací a v rozhodování s nimi spojeném?

Množství informací, které během jednoho roku zaznamená dnešní člověk je srovnatelné s tím, jaké naši předci v 18. století absorbovali za celý život.

Určitě si pamatujete něco z hodin biologie, kde jste se učili o vývoji lidského druhu. První hominidé se procházeli po savanách Afriky před dvěma miliony lety. Slezli ze stromů a začali se měnit. Možná nejdramatičtější změnou procházel postupně jejich mozek. Původně se podobal opičímu, ale protože budoucí člověk řešil stále náročnější úkoly, zvětšoval se a vylepšovaly se jeho schopnosti. S příchodem řeči jeho vývoj dostal další výrazný impuls. Po dlouhou dobu šel vývoj svým pozvolným tempem dál a dál…

Jenže to, co prožila lidská společnost za posledních sto let, nebyl pozvolný vývoj. Život se zejména od poslední třetiny 20. století tak zkomplikoval, že notně předběhl rychlost, jakou kráčí evoluce. Dostali jsme se do situace, ve které náš mozek není dost připravený na tolik informací – tolik komplikovaného rozhodování v práci i v osobním životě. Už dávno nejde „jen“ o to, jestli utéct před nebezpečím nebo ulovit kořist. Při množství rozhodnutí, které musí náš mozek denně řešit, nestihne vždy správně rozlišit, co ve finále za naši pozornost stojí a co ne. Výsledkem je více chyb − špatných rozhodnutí a nestabilní výsledky.

Posilujte osobní efektivitu

Uvolňujte potenciál vašich lidí – poskytněte jim nástroje, které jim umožní efektivně spolupracovat, řídit svůj čas a přispívat k budování úspěšné kultury.

Spojte se s námi

Zdá se, jako by se život neustále zrychloval. Dnešní svět šlape pořádně na pedál plynu a uhání směrem k neznámé budoucnosti podobně jako auto na dálnici. My lidé jako jediní tvorové na této planetě běžíme − jedeme jako o závod a snažíme se všechno stihnout. A přitom kategorie „všechno“ se stále nafukuje. Kolik času jste kromě tradičních lidských činností před deseti lety věnovali Facebooku? E-mailům? YouTube? Aplikacím ve vašem mobilu?

Mohl bych dál a dál popisovat aspekty současného způsobu života a důsledky, ke kterým nakonec vedou. Užitečnější ale bude podívat se alespoň schematicky na možné řešení, totiž položit si kardinální otázku: Jak zajistit, že se neutopíme v záplavě informací a v rozhodování s nimi spojeném?

1. Bez uvědomění, že čas strávený různými aktivitami má různou návratnost, to nejde. 

Pouze zaměření na důležité záležitosti našich životů (osobních i pracovních) a důsledně správné rozeznávání a odmítání záležitostí nedůležitých zvýší pravděpodobnost, že jdeme správným směrem. Lapidárně to vystihuje model, kterému se říká Matice času. Jinou návratnost má čas strávený učením nebo rozvojem vztahu s klíčovým člověkem vašeho života a jinou čas u televize. Jinou návratnost má čas spotřebovaný na řešení akutní krize a doba promrhaná špatně připravenou poradou. Neobejdeme se bez důsledné schopnosti klást si a správně odpovídat na otázku: Jakou návratnost má čas, který momentálně investuji do dané činnosti?

2. Cestou, jak rozlišit důležitost záležitostí dožadujících se naší pozornosti, je uvědomit si své životní role a klíčové lidi v nich.

Odpovězte si na otázku: Jak chci své fungování v těchto rolích jednou hodnotit? V odpovědi na tuto otázku se skrývají naše nejhlubší životní hodnoty i vize, které v sobě možná už teď nosíme nebo si je potřebujeme vytvořit. Dalším neoddělitelným krokem na této části cesty vedoucí k úspěšnému životu v informačně znalostní době je stanovení dlouhodobých cílů pro všechny klíčové role.

3. Bez dobrého organizování času by výše uvedené zůstalo jenom snem nebo kolem štěstí.

Dlouhodobé plánování, plánování týdne, pravidelná sebereflexe a také denní dolaďování našich plánů pomůže zajistit, že se většina cílů stane jednoho dne realitou. Přitom nejde o žádnou esoteriku. To, co si pravidelně připomínáme, se neztrácí z naší mysli ani pod palbou stovek informačních projektilů z okolí.

4. Technologie.

Mávnout nad nimi rukou si snad může dovolit jenom člověk, který už je jednou nohou na odchodu ze života. Pro nás ostatní je to nutnost – pochopit, jak nám vyspělé technické prostředky mohou pomáhat, a naučit se je správně používat. Znát ty správné finty. Dobře využívané technologie mohou našemu mozku ulevit od mnoha rozhodování – třídění informací, které se na nás nezadržitelně valí.

5. Pečujme o svůj mozek.

Je to náš klíčový nástroj, který potřebujeme čím dál víc. Měli bychom se o něj tedy dobře starat. Po celodenní zátěži si dopřát dostatečnou porci spánku, kdy si mozek nejenom „odpočine“, ale především uloží důležité informace z prožitého dne do paměti. Je potřeba správně jíst, dostatečně se pohybovat, udržovat své myšlení ve formě například čtením, zvládat správně každodenní stres a mít v pořádku své vztahy. Především odpočívat a dopřávat si pravidelně minimálně sedm hodin spánku. Není toho málo…

Samostatnou kapitolou našich dnešních životů je vyrušování. Kolik času dokážete být v klidu a nad něčím přemýšlet? Jak dlouho trvá, než se ozve váš mobilní telefon, oznámení z počítače, někdo nebo něco vstoupí do vaší blízkosti a přeruší tok vašich myšlenek? Člověk sám o sobě je roztržitý tvor neustále prohledávající svou pozorností okolí. Když se spojí faktory dnešního informačního světa, dostáváme se do situace, kdy délka úseku, po který nejsme během dne vyrušeni, trvá jenom několik málo minut. Za tak krátký čas toho mnoho nevymyslíte a nemáte tak ani čas přerušit začarovaný kruh naléhavých záležitostí, které vás vtahují jako vír. Udělejte si pro zajímavost časový snímek jednoho vašeho dne, abyste zjistili, kolik souvislého času bez vyrušování se v něm nachází. Výše uvedených pět bodů pomáhá tato vyrušení eliminovat. Dalších tipů se dotkneme v příštích textech.

Na takto krátký článek je to docela hodně doporučení. Uznávám. Program 5 rozhodnutí pro výjimečnou produktivitu společnosti FranklinCovey se výše uvedeným tématem zabývá pět týdnů a nabízí tak možnost, jak se s výzvami dnešního dynamického světa vypořádat, nezbláznit se a nakonec mít i stabilní výsledky ve všech oblastech života, na kterých nám záleží.

Autor: Lumír Šarman, certifikovaný lektor společnosti FranklinCovey.

Využíváte efektivně svůj čas?

V dobách nejistoty a stresu je ještě důležitější si vědomě určovat agendu místo toho, abyste jen reagovali na všechny úkoly, které vám zkříží cestu. Budete tak schopni efektivněji reagovat na nepředvídané události. Jak na to? Inspirujte se naším průvodcem.

STÁHNĚTE SI PRŮVODCE