Jste na nejlepší cestě k vyhoření? 6 tipů, jak tomu zabránit

Vyhoření je často důsledkem dlouhodobého přepracování, ale ne vždy.

Někteří lidé jsou schopni pracovat extrémně intenzivně po dlouhou dobu, a přesto jsou šťastní a neztrácí zájem a nadšení. Jak poznamenává uznávaná specialistka na syndrom vyhoření Christina Maslach: „Někdy se ukáže, že přepracování není tím největším problémem.“ Na vyhoření se podepisují další faktory, těmi nejběžnějšími jsou:

• pocit, že nemáte nad prací kontrolu
• tápání v tom, co je vaším úkolem
• pocit izolace nebo nedostatku podpory v organizaci
• pocit nespravedlnosti nebo rozpor mezi vašimi hodnotami a hodnotami společnosti

Neexistuje žádné rychlé řešení, jak okamžitě zastavit hrozící náběh syndromu vyhoření. Avšak trpělivým úsilím a vytrvalostí můžete změnit své hluboce zažité vzorce chování, které bývají běžnější příčinou vyhoření. Následující tipy by vám v tom mohly pomoci.

1.Pěstujte zdravé osobní návyky, které posilují odolnost (a změňte ty špatné).

Vybudovat si dobré osobní návyky je jednou z oněch očividných věcí, na kterých se všichni shodnou, ale málokteří vyhořelí manažeři to skutečně dotáhli. Proč? Kdo nejvíce potřebuje své návyky změnit, ten k tomu většinou nejvíce postrádá kompetence.

Podívejte se na to takto: když se cítíte zahlceni, může se vám snadno stát, že sklouznete k sebedestruktivnímu chování, které vám zdánlivě šetří čas, zejména pokud jste plně ponořeni do zdolávání náročného cíle. Abyste získali každou cennou minutu produktivního pracovního času, vynecháte cvičení, oběd jíte každý den u počítače a už dva měsíce pracujete i o víkendech, abyste šibeniční termín stihli. Tato strategie může dokonce i fungovat. Dočasně.

Problém je, že tento typ „produktivity na dluh“ není reálný. Časem naprosto naruší schopnost vašeho těla a mysli vypořádat se efektivně se stresem a potenciálně může napáchat i horší škody. Naruší i vaši schopnost rozpoznat, že se řítíte kupředu neudržitelnou rychlostí.

Musíte tento začarovaný kruh prolomit. Jedním ze způsobů je soustředit se na zdravější návyky vyváženého pracovního a osobního života, zejména:

• Udělat si čas na cvičení. I když se průměrná intenzivní hodina aerobiku zdá v daném okamžiku jako velmi únavná, nespočet průzkumů dokládá, že na jedince pociťující syndrom vyhoření má blahodárný účinek, podporuje pozitivní náladu a snižuje pocity stresu. Navíc jim pomůže čelit vyčerpání větší výdrž, která přichází s fyzickou kondicí a zdravím. Pokud máte problém vtěsnat cvičení do svého rozvrhu, buďte kreativní. Nemůžete do práce chodit pěšky, jezdit na kole nebo běhat? Co třeba domluvit se s kolegou/kolegyní a chodit společně cvičit po práci? A v neposlední řadě, co takhle si naplánovat setkání ve dvou (naše oblíbená strategie) při procházce?
• Přeprogramujte svou mentální reakci na stres pomocí sebeuvědomění a zklidňujících technik. Emoční stres z pracovního života nikdy zcela neodstraníte, ale už jenom zastavit se a zhluboka nadechnout nebo poznat, kdy vás jímá úzkost, může hodně pomoci při minimalizaci dopadu stresorů.
• Udělejte si přestávku a volno. Když odejdete od pracovního stolu a uvolníte mentální prostor, poskytnete mozku potřebný čas na dobití, což vám dodá novou energii a znovu rozproudí kreativitu. Co je ovšem klíčové: Když si dáváte přestávku, tak si skutečně „dejte pauzu“ – neberte si s sebou telefon na oběd a nekontrolujte e-maily na dovolené.

2.  Řiďte své pracovní vytížení pomocí chytrého časového plánování a proaktivního delegování.

Manažeři nezřídka bojují s vybalancováním průvodních jevů vedoucí pozice – časté porady, neustálé vyrušování a různorodé priority. Snadno mohou nabýt dojmu, že nikdy nebudou mít dost času, aby byli „nad věcí“, že to nelze vše stihnout. Tento pocit nedostatku času může být ve svém důsledku ubíjející a také přispívat k vyhoření.

Pomoci může efektivní time management a stejně tak nekompromisní zaměření na nejdůležitější priority. Pro začátek si udělejte seznam všech úkolů a pak určete, kterých maximálně pět je nejdůležitějších. Věnujte jim téměř veškerou pozornost. Co ze seznamu můžete odložit na později nebo úplně vyškrtnout? Co můžete delegovat na podřízené?

Mnoho manažerů má potřebu mít vše pod kontrolou, a tak delegují spíše málo. Když budete proaktivně hledat úkoly, které byste mohli delegovat, bude to mít hned dva pozitivní efekty: ušetříte z dlouhodobého hlediska drahocenný čas, a postavíte-li před podřízené výzvu v podobě nové odpovědnosti, vybudují si kompetence a sebevědomí nezbytné k tomu, aby je práce nepřestala bavit a zajímat.

3. Zamyslete se, zda k pocitu přepracování a ztráty kontroly nemůže přispívat také váš vztah s nadřízeným.

Špatná komunikace, málo zpětné vazby, nerealistická očekávání, mikromanagement ­– to je jen špička ledovce možné vztahové dynamiky mezi vámi a nadřízeným, která vám může v obrovských vlnách odsávat energii, nadšení a sebevědomí. Pokud dospějete k tomu, že váš vztah potřebuje zlepšit, pak pro vás máme dobrou zprávu: téměř vždy je to možné, pokud se chopíte iniciativy. A krom toho i malé změny ve vaší spolupráci se šéfem mohou mít velký dopad na pocit spokojenosti a angažovanosti v práci.

Když přemýšlíte o tom, co nefunguje, zkuste si uvědomit, jak jste sami k nastolení takové dynamiky mohli přispět. Pokud vám například šéf pravidelně zadává velké projekty s týdenním deadlinem, což pro vás znamená práci po nocích a o víkendech a odsunutí všech ostatních projektů, není možné, že považuje čas na projekt za přiměřený? Třeba jste v minulosti – ve snaze se vyšvihnout – odváděli kvalitní práci hodně rychle, aniž byste dali najevo, jaké oběti to vyžaduje.

Nejlepší řešení problému závisí vždy na tom, jakému typu komunikace dává váš nadřízený přednost a jak silný je váš vztah. Sázkou na jistotu je přímý a klidný tón: „Davide, ráda bych probrala své pracovní vytížení. Abych projekt dokončila v požadovaném termínu, budu muset pracovat po nocích a o víkendech, což není z dlouhodobého hlediska udržitelné. Mohli bychom se společně podívat, zda nelze termín prodloužit nebo do projektu zapojit někoho dalšího?“

4. Motivujte tým efektivní komunikací a jasně danými očekáváními.

Práce manažerů se v konečném důsledku poměřuje podle toho, jak si vedou jejich týmy. Díky tomu mohou nováčci ve vedoucí pozici často nabývat dojmu, že nemají osud ve svých rukou. Tak to ale není.

Pokud se sami cítíte zahlceni, je o to těžší – ale i důležitější – najít si čas pro svůj tým. Může to spočívat v tom, že svým lidem poskytnete přesně to, čeho se jim podle vás nedostává:

• Jasné vymezení priorit a očekávaného výkonu. Můžete například na příštím setkání ve dvou s každým projít hlavní cíle týmu, a jaké kroky má každý v týmu udělat, abyste společné cíle naplnili.
• Transparentní komunikace. Vaši lidé mohou odvádět dobrou práci a přicházet s dobrými nápady na řešení problémů. Po poradě vedení oddělení informujte o hlavních výstupech schůzky svůj tým – nikoli doslova, ale shrňte, co to přinese jim.
• Ochrana před nerozumnými požadavky a byrokracií. Představme si, že k vám neustále chodí kolegyně manažerka s požadavky na vašeho zaměstnance, jehož úkol vyžaduje práci bez přerušování. Příště ji zkuste zadržet a požádejte ji, aby chodila za vámi, protože je pak můžete optimálně delegovat jinam.
• Poskytujte více zpětné vazby, aby lidé věděli, jak si stojí. Například přestaňte spoléhat na to, že chroničtí lajdáci v týmu začnou najednou jako zázrakem podávat dobré výkony. Raději si konečně naplánujte nepříjemnou schůzku s danou osobou, abyste jí mohli poskytnout tolik potřebnou zpětnou vazbu.

Vynasnažte se co nejvíce odstínit své podřízené od tlaku, který pociťujete, abyste pokud možno nemuseli měnit jejich priority, i když máte sami pocit, že jste zmítáni na všechny strany. Pokud se vám to podaří, odměnou vám bude výkonný tým lidí, kteří chodí do práce každý den s nadšením – a díky tomu se i vaše snažení stane zvladatelnější a více vás dokáže naplňovat.

5. Nejste v tom sami – poraďte se s kolegy

Možná se zdá nelogické soustředit se na prohlubování vazeb, když už tak toho máte až nad hlavu, ale promluvíte-li si s kolegou nebo kolegyní, může vám to odhalit spoustu užitečných informací, díky kterým budete v práci cítit větší podporu a napojení.

S jakými běžnými výzvami se potýkáte a jak je oba řešíte? Kromě toho, že z vás takový rozhovor sejme emoční zátěž (sdílené břímě váží méně), možná se i dozvíte praktická řešení, která by vás nenapadla. Třeba vám takový rozhovor vnese více světla do celkového kontextu organizace a pak budete schopni dělat svou práci lépe nebo v ní i najdete hlubší smysl. Možná máte problém s nedávnou změnou strategie společnosti a váš kolega vám objasní důvody, které k ní vedly.

Ovšem pozor, pokud právě jedete na vlně cynismu, který často doprovází pocit vyhoření, dejte si pozor na to, aby se z vašeho rozhovoru nestalo neproduktivní naříkání – škodlivé negativní myšlenky se totiž šíří stejně snadno jako ty přínosné a pozitivní.

6. Znovu si uvědomte, co vás v práci motivuje.

Vraťte se v myšlenkách zpátky. Co vás na začátku na vaší práci nadchlo? Uprostřed každodenních požadavků snadno ztratíte smysl pro to, co děláte a proč. Můžete ale najít cestu, jak opět vnímat ve své práci smysl. Řekněme například, že jste manažerem zákaznického oddělení, kterého žene kupředu poslání společnosti pomáhat zákazníkům. Co takhle sednout si jedno odpoledne k telefonu a sami přijímat hovory zákazníků, abyste si vyslechli jejich potřeby z první ruky?

I když tento přístup nezafunguje (pokud vás například motivuje kariérní postup, ale proces povyšování je velmi zdlouhavý), má to často i další potenciál. Možná hned nezískáte vyšší pozici, ale třeba můžete nějak posilovat své kompetence (což vám v konečném důsledku dopomůže i k formálnímu povýšení). Více k tématu v článku 5 běžných hnacích motorů kariéry.

Co když to nelze setřást?

Vyhoření z práce se může zacyklit do přetrvávajícího pocitu úzkosti, deprese a nízké sebedůvěry a bez pomoci se nezlepší. Pokud se vám nedaří dělat pokrok, vyhledejte pomoc – oslovte blízkého přítele, svého nadřízeného, mentora, personalistu nebo odborníka.

Článek byl převzat z portálu FranklinCovey Jhana, který je  součástí platformy All Access Pass a zaměřuje se na seberozvoj manažerů − tzv. mikroučení.