Jak to dělají? Pět kroků, které vám pomohou vědomě a cíleně se učit od nejlepších kolegů

Stalo se vám někdy, že jste sledovali brilantního kolegu při práci − při bezchybné prezentaci, realizaci důležitého projektu, budování vztahu s popudlivým kolegou  − a říkali si: Jak to dělá?

Přestaňte se jen dívat a žasnout a odhalte jak na to pomocí taktiky zvané zprostředkované učení.

Místo postranního jednosměrného pozorování a kopírování chování vysoce výkonného pracovníka se zapojíte do záměrné obousměrné výměny názorů a následně aplikujete to, co jste se od druhých naučili, na vlastní situaci a svým způsobem.

Proč to funguje? Christopher Myers, profesor na Harvard Business School, provedl výzkum, podle kterého má sdílení zkušeností a spolupráce velkou sílu. Rozhovory o úspěšných i neúspěšných reálných zkušenostech jiných lidí mohou vést k hlubšímu poznání − jak pro žáka, který nakonec zlepší své dovednosti, tak pro druhou osobu, která nahlédne téma z nové perspektivy.

Zde je několik tipů jak na to:

1. Pozorujte chování a jednání kolegy, kterého si ceníte, a rozhodněte se, jaký zvolíte postup.

Můžete začít tím, že si vyberete obzvláště výkonného kolegu a určíte jeho největší dovednost, kterou byste si chtěli osvojit. Případně můžete začít s dovedností, kterou chcete rozvíjet, a pak najít osobu, která ji ovládá. V každém případě vyhledávejte příležitosti sledovat takového člověka v akci.

Představte si například, že váš kolega Eduard vyniká v poskytování zpětné vazby. Možná jste si všimli, že se na chodbě baví s kolegou, slyšíte jeho povzbudivý tón hlasu a vidíte, jak druhý člověk přikyvuje. Nebo ho pozorujete, jak taktně kritizuje prezentaci šéfa na poradě oddělení. Přemýšlejte o tom: Jak Eduard začíná, když se chystá poskytnout zpětnou vazbu? Jaká slova volí? Používá konkrétní příklady, nebo mluví všeobecně? Jak reagují posluchači? Učení pozorováním je cvičení v detailech.

S prvotními poznatky dotyčnou osobu oslovte v době, kdy nebude zaměstnaná, a vysvětlete jí, čeho jste si všimli a že máte zájem dozvědět se více o jejích dovednostech. Mohli byste říct něco jako: „Eduarde, opravdu obdivuji, jakým způsobem poskytuješ zpětnou vazbu – zdá se, že lidé vždycky přitakávají, i když jsi kritický. Moc rád bych se v tomhle smyslu zlepšil a chtěl bych ti položit pár otázek, kdybys měl čas. Mohl bych tě pozvat na kávu, abychom si o tom promluvili?“ Je pravděpodobné, že se dotyčný bude cítit polichocen a ochotně vám pomůže.

2. Napište si konkrétní otázky týkající se dovednosti dané osoby a pak je na schůzce položte.

Máte tak šanci vyslechnout si příběhy o pokusech, omylech a úspěších a pochopit, jak dotyčný o dané dovednosti smýšlí. Můžete se zeptat na následující:

• Jak se daná osoba dovednost naučila a/nebo jak ji praktikuje.
• Konkrétní případy, kdy selhala nebo udělala chybu, a nejdůležitější poznatky, které si z toho odnesla (i odborníci byli kdysi tápajícími začátečníky).
• Konkrétní případy, kdy se jí v souvislosti s touto dovedností dařilo a jak.
• Kompletní myšlenkový proces při používání této dovednosti.
• Jak mění svůj přístup k používání této dovednosti v závislosti na situaci.

Lepší a asi i užitečnější spolupráce dosáhnete, pokud některé ze svých otázek vztáhnete ke svým postřehům ohledně chování dané osoby i ke svým vlastním zkušenostem a problémům. Pokud se například ptáte Eduarda na jeho zkušenosti s poskytováním zpětné vazby, můžete říct: „Zdá se, že často používáš frázi ‚všiml jsem si‘, ať už někoho chválíš, nebo mu dáváš kritickou zpětnou vazbu. Co tím sleduješ?“ Nebo: „Někdy se obávám, že zpětná vazba někoho naštve. Stalo se ti to někdy? Pokud ano, co jsi udělal, abys to zachránil?“

V některých případech můžete zjistit, že dotyčná osoba plně neprozkoumala, proč její postupy tak dobře fungují – některé činnosti jí mohou připadat přirozené a nevědomé, i když vám připadají promyšlené. Vaše podrobné otázky by dokonce mohly pomoci přehodnotit předpoklady, prozkoumat a zpřesnit postup, případně dosáhnout v budoucnu ještě lepších výsledků.

Nezapomeňte také ocenit čas a přínos dané osoby. Dejte najevo, že máte v úmyslu doporučení aplikovat v praxi, a zeptejte se, zda je ochotna to s vámi probrat někdy znovu. Například: „Eduarde, moc ti děkuji za tvůj čas. Vyzkouším některé z tipů, které jsi dnes zmínil. Byl bys ochoten si začas promluvit o tom, jak to jde, a dát mi nějakou zpětnou vazbu?“

3. Pro začátek vyzkoušejte jen jednu nebo dvě změny.

Rozdělení složitých a náročných úkolů na malé části je může učinit schůdnějšími – a je reálnější, že je vměstnáte do hektického pracovního dne. Přemýšlejte o tom, co jste se dozvěděli v rámci rozhovoru s kolegou (viz bod 2). Zvolte jednu nebo dvě činnosti, které byste si chtěli vyzkoušet.

Řekněme, že se Eduard zmínil, že věnuje velkou pozornost tónu svého hlasu a řeči těla, aby se senzitivní kolega cítil při přijímání zpětné vazby lépe. Možná si naplánujete, že se pokaždé před poskytnutím zpětné vazby zeptáte sami sebe: „Používám otevřenou řeč těla?“ V duchu si projděte kontrolní seznam – rozpažte ruce, postavte se čelem k osobě, několikrát se zhluboka nadechněte, abyste se uvolnili – a teprve pak pokračujte klidným tónem hlasu.

Ať už je váš osobní plán jakýkoli, vyzkoušejte si ho několikrát v různých situacích, abyste zjistili, jak se vám to daří.

4. Vyžádejte si zpětnou vazbu od svého mentora i ostatních a pokračujte v tréninku.

I když to jde pomalu, nepřestávejte se snažit. Požádejte svého mentora, aby vás kontroloval a vedl k zodpovědnosti za zlepšení. Promluvte si s kamarády o dosavadních zkušenostech a vyslechněte si jejich zpětnou vazbu. Pokud lze dovednost, na které pracujete, sledovat, můžete se zeptat, zda jsou ochotni vás pozorovat v akci a později vše okomentovat. Nebo je můžete požádat, aby si to s vámi vyzkoušeli nebo vás sledovali při tréninku a navrhli vám alternativní způsoby, jak předat svůj názor a zdokonalit techniku.

Během nácviku a zdokonalování můžete také vyhledat další lidi, kteří vám poskytnou informace, včetně svého manažera a ostatních kolegů.

5. Vyhledávejte příležitosti ke spolupráci s mentorem.

Myersův výzkum naznačuje, že zprostředkované učení může být obzvláště účinné, pokud zahrnuje v průběhu času několik kol vzájemné výměny zkušeností. Pokud se vám podaří s kolegou vyhledat společné projekty, budete mít možnost hovořit o sdílených zkušenostech v reálném čase a dále je pozorovat a poučit se z nich.